Zabili Bin Ládina. V můj prospěch nechť promluví alespoň to, že mne napadlo několik argumentů, proč by to neměla být pravda. To považuji za reakci zdravého rozumu svědčící o příčetnosti. Nakonec si na ně vždy odpovídám tak, že věřím. Věřím totiž své ženě a svým dětem, věřím kolegům a nadřízeným. Věřím, že svět zatím nějak funguje, ač jej vytrvale cedím přes UV filtr mediálních zákonů, které odebírají kdekterý falešný lesk.
Neschopnost věřit je ale běžnou chorobou. Na co si takový nevěřící „nesáhne“, tomu prostě nemůže věřit. Nemá to za jisté. Dokazovat něčí smrt je pošetilé, protože všichni k ní spějeme. Usáma bin Ládin už byl mediálně dávno mrtev. Nemohl vystrčit ani malíček, natož se objevit a šeptanda o jeho vlivu tedy brzo vyvětrala. Zůstal temný hněv postižených, který se dědí z otce na syna. Dědictví arciteroristy se chopily spousty jiných buněk, které nemusely být podřízeny jeho velení. Smrt tohoto zločince dokáže pokračující ticho a vlna hněvu očekávaná od každého, kdo už léta surfuje po vlně Al Kajdy. Tak, jako smrt byla využita pochopitelně pro podporu pozice vlády prezidenta, tak musí být pochopitelně použita i pro podporu destrukce. Mediální pravidla se nemění.
Daleko těžší bude dokázat Ládinův život! Někteří radši tvrdí, že nikdy nebyl, jiní, že byl léta u ledu. Ještě se neobjevili ti, kteří by tvrdili že ještě někde žije. Konspirační mašina teprve takové vyplodí, protože každý se sledovaných zlosynů měl údajně delší život a zemřel pokojně na tajném místě. Měl to ten Ježíš před dvěma tisíci lety hodně těžké, když měl dokázat svůj nový život. Samozřejmě, že někteří zpochybňovali jeho historicitu a ti, co jej zažili, radši hned zpochybňovali i jeho smrt. Natož nový život. S prokázáním svého kvalitativně jiného života uváženě nakládal čtyřicet dní po Velikonocích. A je známa neděle večer, kdy si dal záležet, aby měl možnost rekognoskace i Tomáš. O něm je však známo, že není vůbec jisté, zda se svého Pána dotkl, jak si toužebně přál. Možná mu stačilo slovo Vzkříšeného.
Neschopnost věřit je ale spojena s destruktivní povahou, protože to, co se nedá ověřit, je třeba vytrvale kontrolovat a řídit. Takovým lidem je nanic demokratické rozložení moci a jsou naprosto nespolehliví všichni volení zástupci. Nemá smysl žádný stupeň utajení, není třeba žádné strategie, není důvod proč platit bezpečnostní síly, k ničemu je řádná armáda. Všechno je podvod. Je důležité korumpovat a krást. Je důležité bezohledně bojovat o svoje místo. Je třeba se držet do poslední chvíle, protože naši prorocky důležitou osobnost nelze nahradit. A nutným východiskem nevěřícího je také setrvalá křeč výkřiků a popírání jakéhokoliv slova mluvčích. Konspirace na konspiraci a mystifikace za mystifikací. Nepřipomíná vám to něco?
Pár tibetských vlajek a Číňané neobchodují. Sklapnou obchody za miliardy. Natož spojenci Američané. Bylo to asi i mezinárodně neudržitelné, aby se tiše přecházelo, že na našem Hradě je na významném postu člověk, který nám předvádí mistrné konspirace zpochybňující všechno a všechny. Slušný člověk by se od něj distancoval a našel by mu nějaké neškodné postavení v týlu. A nebo může třeba zalézt do bunkru a zabezpečit si bezpečnost sám. Jenže, jak zařídit, aby byl člověk bezpečný před sebou samým? Neschopnost věřit nemá budoucnost.
