Představa, že je tu autorita, která si osobuje soudit člověka, cloumá od věků celým světem. Jak z pozice těch, kteří se domnívají, že tato práva mají, a samozřejmě i ze strany těch, kteří se cítí posuzováni a případně vykazováni. Každý člověk těžce nese, pokud jej někdo soudí. Samozřejmě, že i autorita soudu v demokratické zemi by se měla držet souzené věci, nikoli vyslovovat soudy nad člověkem. A konečně, ani sám sebe by člověk soudit neměl. Je vůči sobě naprosto neobjektivní.

Podle Bible měli izraelští kněží oddělovat svaté od nesvatého a toto třídění bylo jejich výlučnou povinností. Po zániku chrámu přebírá tuto úlohu rabín a v jisté míře i otec domácnosti. Nepřebírají už maso před oltářem, ale fakta. Prozkoumat, ocenit, roztřídit a použít, to je klíč k minulosti i budoucnosti. V současné změti informací a stavů nadmíru důležitá úloha. Chlap by měl mít v hlavě pořádek, tím spíš představitel církve. Františkovy způsoby přístupu ke člověku, naslouchání lidským názorům, sdílení podmínek a možností obyčejných lidí jsou výrazem argentinské teologie lidu, ve které nejde o žádné marxistické ideologie, ale o pozornost a respekt k odlišným kulturám, k lidem a k jejich víře... Jak řekl starý učitel dnešního papeže Juan Carlo Scannone.

Je to také pochopení poslání, které Kristus Pán dal Petrovi. Poslání, které si opakuje římský biskup podle Matoušova evangelia, kde je v 16. kapitole ve verších 18-20 okřídlené vyjádření: “Tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.” Nicméně to Pán později opakuje i všem učedníkům: “Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude  již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude  již rozvázáno v nebi.” (stejné evangelium,18. kapitola,18. verš)

Rozumím tomu tak, že je nám spíše dán úkol, povinnost a z ní plynoucí odpovědnost, nikoli právo a moc. “Kdo jsem já, abych někoho soudil?!” vychází z přesvědčení, že nás Pán Bůh bude soudit dostatečně. On se vyzná. Stejně tak nemusíme vědět všechno, nerozhodujeme, kdo půjde do nebe a kdo do pekla. To není naše práce. Naše práce je ptát se, získávat k diskusi, vést diskusi, třídit, rozvazovat a svazovat nebeskou poštu a nic nezanedbat. Nést odpovědnost za informace. Rozhodování je na Bohu a na jednotlivci, zda si položí správné otázky, či ne. Jde totiž o mnoho.