Je pravdou, že mám zprávy jen z médií, ale právě proto, že jsou média tak skvělá a informují, nenechal bych se ukřičet hloupými narážkami na to, že média manipulují: "V rámci informační hygieny noviny nečtu a vám doporučují, abyste si také tvořil svůj názor zdravým úsudkem," řekl pan Zeman. A protože ten zdravý úsudek pěstujeme, budeme ty noviny číst. Já měl i za totality plachtu Rudého práva jako povinné čtení, které mi uložil starý duchovní otec vycvičený kriminálem.

Jsme přece rozumní lidé a nezbaštíme všechno, co je napsáno. Umíme číst a máme mozek v hlavě. Pan Zeman v Pardubicích studentům řekl: „Nevěřte novinám. Skepse je první předpoklad inteligence...“ A je třeba si to přeložit tak, že není možné věřit ani těm lidem, kteří si říkají prezident, ale jejich výroky si musíme prověřovat. I tady je na místě skepse. A pořádná!

Právě proto, že si dobře pamatujeme, že v deníku Právo pan Zeman řekl: “Především bych řekl, že pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti...” pak se ve středu student Dominik Němec správně ptal: "Nevidíte souvislost mezi výrazem Klementa Gottwalda z roku 1948, že do starých měchů nalijeme nové víno, a tvrzením, že ústavní zásady jsou idiotské, které jste řekl vy?" a pan Zeman nemluvil pravdu, když odpověděl: “Nikdy jsem neoznačil ústavní zvyklosti za idiotské, to je výmysl novinářů.” Měl totiž za to, že může tančit na tom, že za idiotský považuje pojem, a nikoli ony ústavní zvyklosti. Jenže výroky se neříkají bez souvislosti. A tou souvislostí bylo jasné odmítnutí oněch ústavních zvyklostí a jejich označení za naprosto zbytečné – jinak by v té ústavě přece byly zapsány, tvrdil pan Zeman.

Byly to opakované postoje. V případě spojeném s výrokem pana Zemana šlo o jmenování premiéra a sestavování vlády podpořené většinou ve sněmovně. Ale byla to stejně i záležitost jmenování pana profesora Putny, šlo i o velvyslance, kde byl pan Zeman s ústavou na štíru. Ústava České republiky úzkostně odlišuje dva pojmy: prezident jmenuje a jiný pojem prezident pověřuje. A pan Zeman se nevysmál jen ústavním zvyklostem, ale i ústavě samotné. Za pojmem pověřuje dokázal vidět jmenuje i pověřuje. To bylo jádro sporu s bývalým panem ministrem zahraničí, který podle oněch ústavních zvyklostí předkládal vládě návrhy ke jmenování a posléze prezidentovu pověřování jmenovaných velvyslanců.

Je mi líto, ale budu muset povzbudit studenta Němce, aby klidně četl z papírku, když si nebude jist. Důležitější je přesnost, pravdivost a podstata toho, co říkáme, než nepravdivé mluvení spatra. Nabádání k otevřenosti v duté vaně  tělocvičny oživené elektronickým zesilovačem hlasu je rétorickou hříčkou, kterou má pan Zeman zkoušet před zrcadlem na sebe sama, ale ne na studenty, kteří nejsou v jemu rovném postavení. Panu řediteli i snaživému řediteli protokolu Hradu je třeba připomenout, že je většinou důležitější obsah a atmosféra než forma. Posloužili panu Zemanovi, který je mistrem formy. Obsah přenechává svému viditelnému i neviditelnému aparátu. A to může dopadnout všelijak.

Je mi líto, ale dočasný nájemce Hradu opět potvrdil, že na funkci prezidenta nemá. A já si stále ještě myslím, že bychom se klidně i bez prezidenta obešli. Ti, co jsme měli, by nám už snad stačili... V dobrém i ve zlém. Naše trénovaná ústava by si klidně počkala na to, až by nějaký člověk na takovou funkci měl.