Důvodů je ještě více. Zmíním minimálně ještě jeden: Části lidí připadne nedůstojná dlouhodobá bolest duše či těla. Chtějí mít legální způsob, jak život skončit. V internetové DVTV se objevily dva rozhovory. Etik a vysokoškolský pedagog hovořil o hodnotě života. Eutanázie mu připadla být špatnou odpovědí na vážné důvody. Bývalý konzervativní politik se blýskl návrhem zákona o eutanázii, který se asi ujme v Parlamentu. Dříve či později nějaký zákon tohoto typu bude. I kdyby se zákon podařil, neskončí debata. A to je skvělé, že na tak vážné téma je možné vést otevřený rozhovor bez nařízeného konce.

Vstříc videozáznamům s vraždami ve jménu toho či onoho se chce vykřiknout, že život je nejvyšší hodnotou. A nejenom život zářivě oranžově oblečených lidí s odhalenou hlavou a krkem, ale také toho černě zahaleného maskanta, který, ač ozbrojen, se tak bojí, že ze sebe neukáže ani kousek. A také islámu samotného. Po právu se sami muslimové staví proti šíleným vraždám, protože děsuplné záběry a obecné pohrdání rodinou ničí důvěru v život u těch, pro něž silná rodina znamenala všechno. Běsnění ISIL ničí sama sebe. Kradení děvčat a násilný zůsob vstupu do manželství či volný sex nikoho nenasytí. A vdavkůchtivé evropské aktivistky bojovníky islámského (ne)státu nezachrání.

Ano, obyčejný lidský život! Tím více zaskřípala odpověď právníka Milana Hamerského, který tvrdí, že život není nejvyšší hodnotou. Tou je podle něj kvalita života. Jenže kvalitu života si představuje každý jinak! A zdravotní péče je drahá! Dokonce mohou kvalitu života posuzovat jedni za druhé a pak si lze představit, že komusi bude smrt tak či onak doporučena, protože s tou kvalitou života, kterou má on… Kvalita života se mění časem a místy. Jedněm stačí maličko a druhým nestačí ani miliardy ve světové měně. Pokud kvalita života vyjadřuje kvalitu věcného návrhu zákona, pak návrh stojí velice vratce.

Naposled zmíním projekt, kterému dal Český rozhlas velkou publicitu a zároveň jej moderátoři označovali trochu bezradně za morbidní. Projekt mojesmrt.cz jsem po rozhlasovém upozornění rychle navštívil a ocenil jsem, že se někdo pouští blízko ke hranici, která je pro mnohé tabu. Protože pohřbívám, vím, jak je těžké nad rakví cokoliv říct. Umělohmotné pohřby pozůstalí více a více odmítají, protože neživé řeči a sladké lži odcizených řečníků, to je se skutečnou smrtí blízkého dohromady už trochu moc. S pozůstalými je třeba být před pohřbem a po pohřbu, kdy skutečná samota začne doléhat. Mnohé otázky internetového projektu by byly vyřešeny, kdyby byl s umírajícími někdo ještě před umíráním a při umírání. V debatě o životě a smrti je třeba jít ale ještě o kousek dále.

Dovolím si tvrdit, že nejvyšší hodnotou není ani kvalita života, ale ani život sám! Jan Amos Komenský učil, že člověk je nesamosvojný. Nepatří sám sobě. Lidský život je vztažen k lidskému společenství a k celému stvoření, a pak i přímo ke Stvořiteli a jeho řádu věcí. Lidský život má tedy hodnotu, která nás přesahuje. Křesťané tomu říkají život věčný, když popisují život s úkolem a významem. Život s živelnou pozemskou krásou a hodnotou současnosti i věčnosti. Rádi žijí tady a těší se domů. Zároveň jsou součástí celých dějin a přesto, že tu už nebudou - i pozemské budoucnosti. V debatě je tedy třeba začít mluvit o smyslu života!

V pekle bombardovaných Drážďan prý v přestávkách mezi nálety stály fronty lidí před kostely, kde se mladí nebo staří chtěli sezdat či udělat pořízení pro případ, že by nepřežili. Není rozumné začít hledat smysl života dříve?